Základním principem speciálního transformátoru je v podstatě elektromagnetická indukce: střídavý proud generuje střídavý magnetický tok v primárním vinutí, který zase indukuje napětí v sekundárním vinutí, čímž se dosahuje přenosu a transformace elektrické energie. Rozdíl spočívá ve skutečnosti, že speciální transformátor, založený na tomto základním principu, je „uzpůsoben“ k přizpůsobení napětí, proudu, frekvence nebo tvaru vlny podle různých provozních podmínek.
Při přivedení střídavého proudu na primární stranu se v železném jádru vytvoří střídavé magnetické pole. Tento magnetický tok prochází sekundárním vinutím a indukuje odpovídající napětí. Úpravou poměru závitů vinutí, stupňování-nahoru,{3}}dolů nebo speciálních napěťových výstupů. U speciálních typů, jako jsou usměrňovací transformátory a pecní transformátory, jsou také uvažovány účinky proudového zkreslení, harmonických a nelineárních zátěží na magnetické pole, aby byl zajištěn stabilní provoz i ve složitém elektromagnetickém prostředí.
„Speciálnost“ speciálního transformátoru nespočívá v samotném principu, ale v jeho inženýrském rozšíření. Například u vysokofrekvenčních transformátorů-je nutné omezit vířivé proudy a kožní efekty; u vysokoproudových transformátorů je nutné zlepšit odvod tepla a zkratovou-odolnost; au zkušebních transformátorů je kladen důraz na vysokou úroveň izolace a stabilní výstupní schopnost. Jsou to tedy všechna elektrická zařízení založená na elektromagnetické indukci, která jsou přizpůsobena různým aplikačním scénářům prostřednictvím konstrukční, materiálové a parametrické optimalizace.
